no comments

Modifikované „vězňovo dilema“ aneb čím lépe se lidé znají, tím více spolupracují

Pokud se lidé, kteří mají za úkol spolupracovat na společném úkolu, mezi sebou dobře znají, budou pravděpodobněji spolupracovat a navzájem se podporovat. Lidé jsou k sobě v takovém případě vstřícnější a dochází mezi nimi méně často ke konfliktům. Že jde o banální fakt? Možná ano. Zohledňujeme ho však při práci v týmu dostatečně? A co je to „vězňovo dilema“ a jak přesně funguje?

Zpět k hrdličkám a jestřábům

Jak jsme psali v jednom z našich předešlých článků (Jestřáb a hrdlička v každém z nás – je sobeckost vždycky výhodnější než altruismus?), jako úspěšnější strategie by se v dnešní době mohl ve srovnání s altruismem, tedy nezištným chováním vůči druhým lidem zdát egoismus a konkurence, tedy vzájemné soupeření, snaha prosadit za každou cenu sebe sama a svoje zájmy, často na úkor druhých. Proč tedy nejsme všichni takoví? Proč se mezi námi najde naopak velké množství lidí, kteří nemají problém pomoci druhým, aniž by to pro ně znamenalo jakoukoli přímou odměnu.

Jedním, poměrně jednoduchým vysvětlením je to, že nezištná pomoc druhým je pro nás jednoduše psychologicky uspokojivá. Jiný úhel pohledu pak nabízí například teorie her, která přirovnává lidi k hrdličkám a jestřábům na základě toho, jakou strategii při interakci s druhými volí – zda jim ustoupí i za cenu toho, že přijdou o potenciální zdroje, nebo zda s nimi bojují, ačkoli tím riskují vlastní ztráty. Tato teorie říká, že každé společenství lidí směřuje k rovnováze, kdy hrdličky převažují. Pokud je totiž ve skupině příliš mnoho jestřábů, změní se tato strategie z výhodné na natolik riskantní a neefektivní, že určitý počet dravců raději přejme strategii hrdliček, a tím se síly na nějakou dobu opět vyrovnají.

Vězňovo dilema: vypovídat, či zapírat?

Kooperace s druhými se tedy zdá být nejen psychologicky uspokojivější, než nezájem či soupeření a konflikt, ale také skupinově výhodnější strategií. Jaký vliv ale může mít na vzájemnost a spolupráci lidí to, jak dobře se navzájem znají? Skupina vědců z Číny nedávno zopakovala jeden z klasických výzkumů, který byl rovněž realizován v rámci teorie her. Původní výzkum pocházel z padesátých let, byl proveden ve Spojených státech a je známý pod výstižnou přezdívkou „vězňovo dilema“.

Dva hráči („vězni“) v něm měli možnost vypovídat či zapírat. Ani jeden z nich však v danou chvíli nevěděl, jakou strategii zvolil ten druhý. Pokud jeden z „vězňů“ vypovídal, zatímco druhý ne, byl zapírající přísně „potrestán“ (v rámci daného kola hry se mu nedostalo žádné odměny). Pokud vypovídali oba, byli oba „potrestáni“, ovšem mírněji. Pokud se naopak oba „vězni“ nezávisle na sobě rozhodli zapírat, „trest“ byl pro oba jen velmi mírný.

V rámci takto provedeného výzkumu volila většina „vězňů“ možnost výpovědi. Japonští výzkumníci však výzkum lehce pozměnili. V části experimentu se hráči navzájem neznali, zatímco v části ano. Vědci navíc umožnili „vězňům“ své „spoluvězně“ za jejich reakci „potrestat“. Vzájemná známost „spoluvězňů“ vedla k tomu, že „vězni“ mnohem častěji volili spolupráci, než výpověď na úkor druhého nebo jeho potrestání. Na rozdíl od vzájemné známosti, pokárání ve formě trestu od „spoluvězně“ žádnou podobnou pozitivní reakci nevyvolalo. Naopak, vedlo jen k vícero konfliktům.

Pořádejte teambuildingy, choďte na večírky…

Autoři výzkumu připouštějí, že podobné uměle vytvořené situace a zjištění, která z výzkumů takto realizovaných, mají své meze a nejsou zcela univerzální. Přesto se z nich dá do jisté míry vyvozovat, jakým způsobem by bylo možné spolupráci v různě velkých skupinách lidí podporovat. Sami vědci si v tomto konkrétním případě pokládali otázku, jak by jejich výsledky mohly přispět k větší vstřícnosti například v prostředí sociálních sítích nebo v rámci společností znesvářených migrační krizí.

Byla by řešením redukce anonymity na internetu? Větší sblížení mezi jednotlivými státními příslušnostmi, národnostmi a kulturami? Nebo to v tomto případě přeci jen není tak jednoduché…?

Jak ale můžeme podobná zjištění upotřebit v běžném životě? Jaké si z toho vzít poučení? Zásadní je, že negativní motivace v podobných případech příliš nefunguje. Trestat nespolupráci není zrovna tím nejlepším možným řešením. Naopak, jako účinné se může ukázat vzájemné poznávání se. Tým spolupracovníků tak mohou pomoci stmelit různé typy večírků nebo společné teambuildingové aktivity. V prostředí, které lepším vzájemným poznáváním vzniká, se členové týmu budou pravděpodobněji snažit plnit své úkoly společně a za vzájemné pomoci, než na úkor ostatních.




  • Komentáře